Jistě to všichni znáte, když si myslíte, že hrajete dostatečně dlouho, aby jste se dali na něco hard core, ačkoliv veškeré videohry plníte na normální úrovni. Není pak divu, že se setsakramentsky spálíte. A vážně to bolí..
Pýchu předchází pád
Je to už nějaký ten pátek, co jsem si řekla, že je ten správný čas se ponořit do Dark Souls světa. Předem jsem počítala s tím, že to nebude procházka po květinami poseté louce. Tušila jsem, že to bude zápřah pro mé nervy, protože (věřte nebo ne) je pro mě velice snadné se u hry rozčertit.
Už po spuštění hry jsem měla menší nervy, protože veškeré pohyby byly na mě až příliš pomalé. Potom, co jsem zjistila, kde vězí problém, se to trošku zlepšilo, ale celkově tohle není plynulost, na kterou jsem zvyklá. Okamžitě se mi znelíbilo zresetování světa po uložení hry (a tudíž návrat poražených protivníků), ztrácení získaných zkušeností a (v neposlední řadě) ta šíleně nastavená obtížnost. Jooo, hřebínek mi rychle spadl. Probojovat se jenom mezi kostlivci byla výzva. Když mě po úspěšné cestě dál překvapily další potvory, jen nerada jsem se probojovávala znova zpátky.
Potýkání s Taurusem
Ještě tentýž den jsem se doplácala k Taurusovi. Tam mé rozčílení dosáhlo nového stupně. Vůbec ten parchant se mnou nespolupracoval a nešel zrovna tam, kam jsem ho potřebovala dostat. Své nehybné tělo na zemi jsem začala vídat až příliš často. Kolikrát jsem se zpět k bossovi ani nedostala, protože mě po cestě sejmuli. Místo probojovávání jsem zvolila zbabělý úprk přímo k mému novému nepříteli, abych ušetřila čas. Bohužel, ani to nebylo snadné.
Trvalo mi několik dní a spoustu přemlouvání, než jsem nad ním zvítězila. Zavalila mě vlna radosti, že se mi to konečně podařilo. Povedlo se mi něco, co mnoho hráčů přede mnou vzdalo.
"You died"
Odhodlaně jsem se vydala na další cestu, kterou mi zastoupil obrovský drak. "Toho nemůžu porazit ani omylem." blesklo mi hlavou a místo po mostě jsem se vydala oklikou do neznáma. Doteď lituji té obrovské chyby. Pod mostem mě totiž překvapila jakási divoká prasata, která se mnou skoncovala raz dva, jelikož mě otrávila a navíc nebylo místo pro úskoky. Přišla jsem tedy rázem o svou odměnu za Tauruse a zároveň o chuť pokračovat dál.
Po přejití mostu jsem neměla už žádnou motivaci. Tato ztráta mě srazila na kolena a mé počáteční nadšení spláchla ledová vlna zklamání. A tak skončil můj první boj ve hře od FromSoftware. Uvidíme, zda jednoho dne se odhodlám narukovat znova.
Proč mé počínání se setkalo s takovým neúspěchem?
Nuže, je jasné, že nikdy jsem se nepotýkala s podobnou hrou a je třeba více času, abych se naučila novou mechaniku boje. Zároveň mám velký problém s netrpělivostí. Potřebuji mít všechno hned teď a nemám v povaze kroužit kolem bosse několik desítek minut a pečlivě zvažovat každý svůj krok. Také někdy má soustředěnost pokulhává a zrovna v tomto typu her je poněkud zapotřebí. A ano, dovolím si svalit i část viny na tvůrce, kteří hru udělali skutku náročnou. Pro mě je to mnohostranná výzva.
Třešnička na dortu
A aby mé trápení nedošlo konce, tak nějakou dobu předtím jsem si pořídila na PS4 hru, která na mě mávala z mnoha koutů a já prostě nemohla odolat. Jistě vám všem už teď docvaklo, o jaký titul se jedná. Jop, přijde den, kdy rozdrtím ovladač, až se budu pokoušet vyzrát nad čímkoliv, co si pro mě Bloodborne připraví.
Soul of Darkness ღ